|Životopis |Obrazy |Texty O něm |Výstavy |Katalog |Kontakt
                         
     
 

Jan Křen (10. 9. 1923 – 10. 4. 1998) pocházel z Mysliboře, vesnice nacházející se čtyři kilometry severně od Telče. Byl nejstarším ze šesti synů středního zemědělce. Chodil do pětitřídní obecné školy v Mysliboři, potom studoval reálné gymnázium v Telči. Učil se celkem snadno, pouze odmítal rozlišovat měkké i a tvrdé y. Proto také ve čtrnácti letech z gymnázia odešel a pracoval doma v hospodářství. Od dětství kreslil a maloval, zprvu ovlivněn Mikolášem Alšem. Zajímal se o filosofii a přírodní vědy – hlavně o fyziku. Dělal pokusy s křížením rostlin, sbíral nerosty. Za války byl několik měsíců na nucených pracích v Rakousku. V roce 1951 se oženil s Boženou Lukšů. Měl čtyři syny. V roce 1956 byl donucen vstoupit do Jednotného zemědělského družstva. Nejdříve zde pracoval jako zootechnik, později jako řadový člen. V myslibořském kulturním domě pořádal výstavy obrazů, besedy a přednášky na téma umění, filosofie, teoretická fyzika, biologie, ekologie a mineralogie. Vědecké informace získával hlavně z časopisů Vesmír a Živa, po seznámení s prof. Šmardou i z časopisu Universitas, vydávaným brněnskou Univerzitou. Spolu s Václavem Ondráčkem, Janem Urbancem a Josefem Závodským tvořil výtvarnou skupinu MT (Mysliboř, Telč). V devadesátých letech 20. století pomáhal svému nejmladšímu synovi soukromě hospodařit. Psal paměti, filosofické úvahy a vedl rozsáhlou korespondenci. Za svůj život vytvořil přibližně tisíc obrazů, namalovaných olejovými barvami na sololitu. Své malířské dílo nevytvořil z důvodů estetických, ale filozofických. Vzniklo tak originální malířsko – filosofické dílo spojující lidovou tvorbu s úvahami o vzniku a fungování vesmíru a o postavení člověka v něm. Nechybí zde ani poezie a svérázný humor glosující život venkovské společnosti v době reálného socialismu. Významnou kolekci obrazů věnoval Městu Telči, tento soubor byl zpřístupněn veřejnosti v prostoru románsko – gotické věže sv. Ducha.