Jan Křen - úryvky vzpomínek a jiné texty

>Přečetl jsem mnoho filosofů a celkem mě neuspokojili. Bylo to asi tím, že jejich práce byly založeny vcelku na lidském konání, na jehož základě vznikly. Já jsem vycházel z "fyziky". Kristus, Sokrates, Einstein. Vím, že nic nevím, hmota rovná se energie a základ světa je trojjediný.<

>Každý vidí smysl svého života v něčem jiném a je dobře. Moje největší touha byla poznání. Poznat z čeho je svět a jak to v něm funguje. Tak zde teď napíšu, co jsem poznal. Opakuji, že mnoho poznání mám od druhých. Je až zarážející, co všechno již lidé poznali a jak mnoho se z toho zapomnělo a ještě víc zkomolilo. Věřím, že NĚKDO svět udělal – stvořil. A aby svět mohl trvat a být takový, jaký je, tak mu musel dát pravidla trvání a bytí. Jsem a je svět. Vše na světě se mění a musí měnit, jinak by byl nehybný – stojatý, nebo jak to mám napsat. Jednou je noc, pak den, jednou je z mlhoviny hvězda, jednou z hvězdy mlhovina. Jednou se to roztahuje a možná že se to zároveň stahuje, pak se to stahuje a možná zároveň roztahuje. Jednou je to živé, potom mrtvé. Zákon změny je základní zákon našeho světa. Aby se všechno mohlo měnit, musí to být z částic. A musí se to pohybovat. Ty částice mohou být "hmotné", tak jak my to slovo chápeme.

A musí mít vlastnosti : to je pohyb všemi směry a musí se dle potřeby projevit jako živá nebo mrtvá a musí mít zakřivení pohybu. Dle potřeby nesmí být absolutně rovná ani kruhová – kulová. (Svět by se vyzářil, nebo by byl jen koule). Když částice delší dobu mají stejné zakřivení, tak tomu říkáme hmota, když se pohybují různě, tak tomu říkáme energie, tam kde jsou částice, tomu říkáme prostor, rozdílu rychlosti dvou pohybů oproti bodu třetímu, tomu říkáme čas. Když je částice v příhodném postavení druhých a může uplatnit volbu směru pohybu, tak tomu říkáme život. Když se částice pohybují v určité rovnováze", tak tomu říkáme hmota. Při různém pohybu "ven" nebo "dovnitř" jsou různé "energie". Ono to tak jednoduché není, vlastně je to složité, že to nikdy neobsáhneme, ale zásadu pohybu, výměny, zakřivení a života a "chaosu" to zachovává.<

>Chodili jsme do náboženství a tam nám pan farář řekl, že svět je z ničeho. Tomu jsem nerozuměl, protože třeba strom je z něčeho tvrdého, nebo kámen – to je hmota, tak jak to může být z ničeho. A tak jsem nevěděl, čemu mám věřit. A řekl jsem si, že na to přijdu. Ve škole jsem se učil celkem snadno, ale jen tomu, co mě zajímalo, ostatní jsem odbýval nebo vůbec se neučil, dokonce proti dvoum i y jsem bojoval. Asi to souvisí s tím, že nemám hudební sluch a paměť. Výtvarně jsem na tom dobře.<