A pak jsem se musel zeptat, co je život. Odpovědi, které jsem dostával od druhých, byly různé a nedokonalé a tak jsem hledal svou odpověď. Hledal a potom maloval. Namaloval jsem Lovci mamutů. Život se projevuje tím, že "kořistí". Kdyby "nekořistil", tak by "nežil". Je to jedno, zda člověk nebo kráva nebo tráva a teď pozor: I krystal křemene když se vyvíjel musel "kořistit" atómy, vhodné atómy ku svému tělu a stavět je rovně.<

>Teprve když jsem na otázky o světle mohl dát vysvětlující model, cítil jsem uspokojení a klid, který mě hned nutil hledat otázky nové. Prostor, čas, hmota, energie, život.<

>Člověk a matka země

Úvaha o tom, že se mi zdá, že se člověk chová ke své matičce zemi dost kýčovitě. Jde to dohromady? Příroda – traktor?<

>Oponentura III

Úvaha o tom, jak udělat vesmír. Takto: Když chce být vesmír, tak se musí hýbat a musí se umět rozdělovat a scelovat a musí tedy být z částic (z částic pohybu) a žádná ta částice pohybu se nesmí hýbat absolutně rovně, protože by utekla, ani ne absolutně kružně, protože by se zakroužila a nic by nebylo.

Částice musí být živá nebo mrtvá, aby se mohla projevit dle relativní potřeby. A proto se musí hýbat a vyměňovat. Tak se to zakřivuje a všelijak skládá dle daných pravidel (stejných). Protože to nemůže utéct, tak to dělá všechna potřebná silová pole mezi absolutny a dělá to prostor, čas, hmotu, život, energii i rozum.<

>Zjistil jsem, že jsem ještě velice hloupý na to rozeznat hranici mezi živým a mrtvým. A myslím si to dodnes. Ona asi není.<

>Když dám dohromady svoje poznatky a hlavně poznatky velkého množství druhých, tak se ustanovují na tomto: Svět skutečně jest. A jest z jednoho prvku. Někdo mu říká Bůh, někdo Hmota. Tento Manitů má dvě základní vlastnosti. Být hmotou i rozumem. Dle potřeby v pohybu. Tedy se projeví jako živý = využije vlastnost volby pohybu, nebo mrtvý, tedy nevyužije možnost volby. My jako lidé, kteří jsme také částicema Manitua, můžeme poznat mnohé "živé" i mnohé "mrtvé", ale určit hranice nelze, protože jsme "uvnitř". A to znamená, že jsme z obou vlastností. Jednou vyznáváme "hmotu", jednou myšlení. Jednou "realitu", podruhé "plán".<